Španělsko je vyhlášenou destinací v mnoha směrech a jídlo je jedním z nich. Přípravou i konzumací se tu tráví hodiny denně, a proto je to také vedle počasí nejoblíbenější téma ke konverzaci.
Co jsou ty „Tapas“ zač?
Tapas není jídlo jako takové, ale spíš druh servírování a konzumace. Automaticky se podávají ke každému pití, ať je alkoholické nebo ne.
Tapas může být prakticky cokoliv – polévka, hlavní jídlo, chléb se šunkou, plátky masa, brambory… Podávají se na malém talířku, nebo v misce, ve které vám přinesou malou porci jakéhokoliv druhu jídla. Typické španělské pořekadlo zní „Je třeba jíst“ a posedávat na baru jen s pitím je v tradičních podnicích naprosto nemyslitelné.
Ve Španělsku si lidé chodí do barů především popovídat, ale něco malého k zakousnutí přeci nikdy neuškodí.
Světoznámé Španělské národní jídlo „Paella“
Když se mluví o španělské kuchyni, většina z nás si vybaví paellu (čti „paeju“). Pokrm z rýže, mořských plodů, zeleniny a kuřecího masa najdete na jídelním lístku skoro každé restaurace. Všechny ingredience se vaří dohromady ve velké pánvi. Nechybí několik druhů ryb a krevety, olivový olej, rajčata, papriky, sůl a kuřecí nebo králičí vývar, kterým se všechny ingredience zalijí a nechají vařit, dokud rýže nezměkne. Nejdůležitější je ale znát tu kouzelnou přísadu, která udělá z přímořského rizota opravdovou španělskou paellu – a tou je šafrán. Do jedné velké pánve dávají jen trochu – okolo 10 kusů koření. Prostě jako šafránu.
Nicméně do země každoročně přijíždějí desítky milionů zahraničních turistů z celého Světa a ne každý je na rybí chuť zvyklý. Proto už dnes restaurace běžně nabízejí paellu bez mořských plodů, nebo dokonce vegetariánskou verzi. Paellu v restauracích vaří téměř denně a často se dá objednat jako tapas. Aby ne! Vždyť je to španělské národní jídlo, které zná skoro celý svět.
Vepřové na několik způsobů
Ačkoliv bylo Španělsko 700 let pod nadvládou Maurů, je zde typické a velmi oblíbené vepřové maso, které se připravuje na mraky způsobů, počínaje grilovanými plátky a konče typickou španělskou sušenou šunkou.
„Lomo de cerdo“ neboli vepřová kýta je nejrozšířenější druh vepřového. Je to typická součást tapas. Šťavnatý plátek masa s chlebem je oblíbená svačina. Místní chléb se prodává pouze bílý, říkají mu „pan“ a je nejblíže podobný našim vekám. Klasický chléb typu „Šumava“ se ve Španělsku téměř neprodává, ale v německých obchodních řetězcích se dá sehnat podobný typ. Ve Španělských hotelech a restauracích ho ale určitě neočekávejte.
„Jamón“ (čti „chamón“) je typická španělská šunka. Určitě si ale nepředstavujte tu vařenou! Díky suchému, teplému subtropickému podnebí bylo sušení historicky nejlepší způsob, jak konzervovat maso. Teploty na jihu Španělska padají pod nulu jen vysoko v horách, ale ve většině osídlených oblastí většinou za celý rok nemrzne.
Dnes už se jedná o národní tradici, na kterou jsou španělé právem pyšní. „Jamón“ je celosvětově známá sušená vepřová kýta. Cenově se šunka liší podle původu masa a také podle toho, zda se jedná o přední nebo zadní kýtu. V každé španělské rodině je běžně na stole připravená rovnou s nožem. „Můj dům – tvůj dům“ říkají španělé svým blízkým. Když jste hostem domu, můžete si kdykoliv podle chuti ukrojit plátek šunky, dolít pití nebo si zdřímnout ve vedlejší místnosti na gauči.
A na závěr se tu samozřejmě připravuje několik druhů klobásy. Morcilla („morsíja“) je ochucená krvavá klobása s piniovými oříšky a chorrizo je ochucené paprikovým kořením. „Salchichon“ je malá uzená, fermentovaná klobáska, která nechybí na žádné obložené míse.
Maso je ve Španělsku velice oblíbené a jí se téměř denně, ale není to zdaleka jediná pochoutka místní kuchyně.
Čerstvá zelenina po celý rok
Na velké části Španělského území se dá pěstovat zelenina celoročně s výjimkou severu, kde teploty občas padají v zimě pod nulu a s výjimkou jihu, kde je v létě takové horko, že se v některých oblastech nepěstuje.
Rajčata jsou všude – ve sklenících, na plantážích a na zahrádkách všech obyvatel venkova. Můžete si připravit salát z krájených rajčat s česnekem, nebo si je nastouhat bez slupky, smíchat s olivovým olejem a dát na opečený bílý chléb. Papriky, cukety nebo zelené lusky se pěstují na širokých polích. Čerstvé zeleniny je ve Španělsku vždycky dost.
Ze zeleniny místní připravují „Gazpacho“ (čti „Gazpáčo“) nebo „Salmorejo“ (čti „Salmorecho“). Do studené polévky „Gazpacho“ z rozmixované čerstvé zeleniny se přidává olivový olej, strouhaný česnek, pepř a sůl. Do Salmoreja se navíc přidává strouhanka.
Olivový olej ze Španělska má svoji skvělou, charakteristickou chuť. Na jihu země je ročně až 300 slunných dní a díky tomu se z oliv lisuje zlatý, hutný olej, který má výbornou chuť a není příliš hořký.
Bezmasé dobroty
Tortilla española („Tortýja espaňola“) vás možná malinko překvapí, protože se vůbec nejedná o tortillové placky, na které jsme zvyklí. Místní tortilla je totiž bramborová, s cibulí, vejci a případně také se špenátem nebo sýrem. Každá správná hospodyňka má svůj jedinečný recept, a tak v každé domácnosti tortilla chutná malinko jinak.
„Tetilla“ („tetýja“) je krémový sýr ze severní provincie Španělska „Galicie“. Přilehlá provincie „Asturia“ je typická tučným kravským mlékem. Tamní podnebí je hodně vlhké a krávy jsou volně na pastvě. Veškeré produkty z tohoto mléka jsou ve Španělsku považovány za nejlepší na trhu.
Nejlepší chuťovky ze Španělska
Na sladké dezerty a chuťovky jsou španělé specialisté. Kdo rád snídá sladké, určitě si tu přijde na své. V dopoledních hodinách se v barech připravují „churros con chocolate“, což je kynuté těsto smažené v podlouhlých hadech. Podává se s horkou čokoládou a posypané cukrem.
Co ve Španělsku nenajdete je tradiční tvaroh. Místo něj se prodává „queso fresco“, tedy „čerstvý sýr“. Na rozdíl od tvarohu má malinko jinou konzistenci, je sladší a výborně chutná samotný nebo s marmeládou.
Flan je vaječný puding, který je charakteristický svojí lehce karamelovou chutí. Ve většině restaurací se podává jako dezert a je běžně k sehnání v supermarketu.
Olivy jsou ve Španělsku tak typické, že si mnoho rodin nakládá své vlastní. V obchodech se prodávají olivy především ve velkých baleních, které ale v běžná španělské domácnosti moc dlouho nevydrží. Olivy se tu jedí ke každému jídlu a španělé je uzobávají i během celého dne.
Smažené krokety vám nabídnou v každém malém baru. Španělské kroketky jsou ve skutečnosti kousky velmi hutného bešamelu, který se míchá buď s místní sušenou šunkou nebo sýry, a poté se těsto dává na 5 minut do fritézy. Nejčastěji se smažené jídlo podává s omáčkou „Alioli“, což je šlehané mléko s olejem a česnekem.
Masové taštičky „Empanadas“
Pečené taštičky plněné masem, sýrem nebo zeleninou jsou běžně k dostání snad ve všech pekárnách. Náplň se balí do listového těsta, ze kterého se připravuje velká část sladkých i slaných pochoutek a svačinek. Ty se dají běžně koupit v oddělení pečiva nebo jakékoliv pekárně.
Empanadas se prodávají i ve sladkých variantách, ale na rozdíl od Čech, kde se do listových taštiček přidává většinou marmeláda, Španělé těsto plní různými druhy pudinkových krémů. Samozřejmě nechybí slaná varianta s masem a sýry.
Pití pro labužníky
Horchata de Chufa je mandlové mléko z „chufas“, neboli tygřích ořechů. Ve skutečnosti se nejedná o ořechy, ale o hlízy šáchoru jedlého, kterému se česky říká „Zemní mandle“. Je typický pro oblast Valencie, kde jsou po městěch kavárny přímo specializované na přípravu tohoto mléka.
Červené víno sice není tak typické pro Španělsko, jako pro Francii, ale na jihu je mnoho vinic a místní víno má bohatou a sladkou chuť. V horkých dnech se míchá s hořkým citronovým nápojem „La Casera“ a ledem. Nápoj je příjemně osvěžující a díky malému podílu alkoholu vás neopije, ale udrží v příjemné náladě. Během letních žhavých dnů jeho hořká chuť probudí k životu.
Hlavně v klidu a s gustem
Španělé jídlo zkrátka milují. Ale kromě jídla jsou také vyhlášení svým přístupem, který vystihuje jedno slovo – „mañána“. Oni nespěchají a užívají si to, co jim život právě přináší. Kdo by také spěchal v takovém horku.
„Mañána“ zmanemá „zítra“. Život si v první řadě užívají a máloco je pálí tak, jako místní slunce. Neznamená to ale, že by byli líní. Španělé jsou naopak velice temperamentní a neustále jsou v pohybu nebo zabráni do vášnivé debaty. Když je ale 40 stupňů ve stínu, odloží vše na zítra, vyrazí k vodě, sbalí si s sebou své výborné jídlo a víno a baví se. Baví se o všem možném – o životě a o tom, co přináší. Nic jim ale nedokáže zkazit úsměv na tváři a radost.
A protože nikdy nespěchají, tak snídají mezi 10-11:00, obvykle pan s olejem, strouhaným rajčetem a jamón serrano, nebo si zajdou na churros. Ke svačině si připravují pan s masem, obvykle opečou lomo, přidají rajče a alioli.
Siesta je ve Španělsku mezi 14:00-17:00, kdy se buď schází celá rodina doma k obědu, nebo vyráží do restaurace. V tuto dobu jsou zavřené obchody a naopak restaurace mají největší nával. Po siestě se někteří vrací do práce, někteří už mají zbytek dne volno. Zůstávají ve společnosti a povídají až dlouho do noci. V průběhu se zobou olivy, opéká vepřové na grilu, který nechybí v žádné pravé španělské domácnosti, přikusuje se pan a povídá se. Často se tak odpolední posezení protáhne až do noci, kdy se mezi 20:00-23:00 večeří.
Užijte si to na maximum!
Jídlo je ve Španělsku především společenská událost, kterou si lidé užívají s radostí a nadšením. Příprava běžně chvilku trvá, ale nikoho to nerozčiluje právě proto, že jde o mnohem víc, než se “jen” najíst. Na dovolené ve Španělsku zapomeňte na čas. Uvolněte se a nechte se pohltit radostí ze života. Skvěle tak vplujete do místní atmosféry a užijete si to typické ze života ve Španělsku.
Image by Ben Kerckx from Pixabay
